Babiččino údolí aneb Vlastivědný výlet
Bylo nebylo, jednou v sobotu "ráno" (Puffinovo ráno je tak cca 10 hodin) bylo krásné počasí, tak jsme si nevyjeli na hrady, ale na cajdavý výlet do Babiččina údolí.
Přijeli jsme do České Skalice, auto nechali na náměstí, dali si výtečnou zmrzlinu a vyrazili po červené směrem k Ratibořicům. Hned zkraje lesa jsme narazili na prapodivné tvory - obří mravence, krkavce, princeznu Zlatovlásku, rybáře se zlatou rybkou, pavučinu s pavoukem (úžasně šestirukého - zbylé dvě nohy měl jako nohy). Nedivte se, v lese probíhala pohádková akce pro děti a dospělí si tudíž krásně zablbli - jak už to tak chodí.
Přišli jsme k ratibořickému zámku, ale moc jsme se tam nezdrželi a pokračovali k Babičce, mlýnu a Bělidlu. Sochu Babičky jsem dostatečně zdokumentovala z několika úhlů (pro našeho amerického kolegu), obešli jsme vodní mlýn (ten mě fascinoval, krásně zachovalý), toužebně jsem pokukovala po koních volných k přojížďce, ale pak už jsme pokračovali po svých dál ke splavu.
Viktorka tam nebyla, tak jsme aspoň zkusili nafotit pár fotek (uměleckých - Koalix, zvířecích momentek - Puffin - viz příloha) a pak protože se začalo bouřkově mračit, tak jsme vyrazili na cestu zpátky (mimochodem neustále probírajíce pracovní záležitosti, jako obvykle). Nakonec jsme ani nezmokli, bouřkové mraky se sice sbíraly, ale nesezbíraly, zpět do Skalice jsme došli už zase za plného slunečního svitu. Druhé zmrzlinové kolo bylo nevyhnutelné, no a pak už jsme udělali Skalici pápá a frčeli Tutalíkem domů.
Krásný pohodový výlet (mimochodem ideální i pro rodiny s dětmi - ať už pěšky nebo na kole), naťapaných cca 12 km pohodovým terénem, prostě paráda. A mimochodem - pořád mám zafixováno Babiččino údolí jako "nudu" (asi od toho školního výletu v 7. třídě, kdy je člověk principielně zpruzený z čehokoliv, co je mu předloženo), ale není tomu tak. Dá se tam najít kus historie, kus přírody, kus vlastivědy i kus literatury - všezahrnující místo. Vřele doporučuju!

Fotky:

* * *

* * *

* * *

Vyhráli jsmeeee!
Tak si to představte... Konal se každoroční firemní turnaj v bowlingu. Náhodně losovaná družstva (náš nový sportovní referent měl vymyslel velmi jednoduchý a rychlý styl rozlosování družstev - házelo se kostkou). Tři hry a každýmu se počítal nejlepší výkon. První hra (první pivo) - nic moc, pouhých 74. Druhá hra (druhé pivo) - ještě horší výkon, jen 68. Ale pak to přišlo. Třetí pivo, třetí hra, jeden strike za druhým. Konečný výsledek byl nějakých 114 (pro mě nádherný výsledek). No a díky podobně nevyrovnaným výkonům u ostatních členů družstva se nám nějakým zázrakem podařilo vyhrát. I když pravda v daném stavu zábavy už to bylo tak nějak jedno, o výhry se stejně všichni dělili...;)

Fotky:

Ach jo
Je to děs - podle blogu to vypadá, že se v mém životě neděje nic zaznamentalného, když bloggík zeje prázdnotou, a přitom opak je pravdou... Mám za sebou několik extrémně perných víkendů a týdnů... až z toho nestíhám nic psát... Ehm, jasně, puffine, dobrá výmluva. Když pomineme, že místo vyrábění stránek furt děláš jiný věci, třeba hraješ simse... No, dobře, takže aspoň ve stručnosti: